A jaký systém se ke zlepšení krátkodobé paměti používá? Je to poměrně jednoduché. Aplikace vám bude v základní úrovni přehrávat sekvenci  čtverců, které se náhodně objevují na devítibodové mřížce. Pokud se bude pozice čtverce shodovat s pozicí o n-kroků zpět, stisknete tlačítko. V základní úrovni rozlišujete pozice o 2 kroky zpět. Za správně stisknutí tlačítka získáte jeden bod. Pakliže je počet správných stisků v jednom kole vyšší než 80% ze všech, dostanete se do další úrovně, kde se vám bude počet kroků zvyšovat. Jednoduché, že? Obtížnost můžete také zvýšit tím, že u čtverců nastavíte střídání barev, zvuků, nebo si můžete vybrat střídání různých obrázků místo čtverců. Můžete si také zvolit vše dohromady. Možností je mnoho a aplikace je plně nastavitelná a programovatelná, projekt je totiž open-source. 

Když je to tak jednoduché, funguje to? Jak jsem již zmíníl na začátku, aplikace zakládá na vědecké studii, která byla úspěšná. Někteří testovaní, kteří se zapojili do studie, si dokázali zapamatovat přes až 10 kroků zpět. K markantnímu zlepšení paměti prý stačí pravidelně trénovat 20 minut každý den po dobu tří týdnů. Já osobně se přiznám, že tak dlouho jsem trénovat nevydržel. Bylo to ale překvapení, když jsem už po několika dnech mohl pozorovat viditelné zlepšení své paměti, opravdu to funguje! Po několika pokusech mi nedělalo problémy pamatovat si 6 kroků nazpět a to se projevilo i v reálu. Tvůrci programu udávájí, že zlepšená pamět by měla vytrvat po dobu tří měsíců, potě ji stačí opět jednoduše vytrénovat.

Je pravda, že podobných aplikací na zlepšení krátkodobé paměti či logického myšlení je hromada. Nicméně tato aplikace mě nadchla pro svoji jednoduchost a zaručený výsledek za poměrně krátkou dobu. Rozhodně ji doporučuji! Vzhledem k tomu, že je aplikace opensource, můžete na stejně fungující projekty narazit i na mobilních zařízeních.

Download pro PC.

Mě osobně zaujal model Android G-Shock od firmy Casio. Tuto firmu asi všichni znají jejjí díky masové produkci hodinek. Není tomu tak dávno, co se právě tato firma začala orientovat i na bezdrátovou synchronizaci hodinek s telefonem. Je tedy možné, že Casio si uvědomuje neustále sílící tržní sílu  smartphonů a chce si také ukousnout svůj, alespoň malý, podíl. Pozorovat to můžeme například na spolupráci s americkým operátorem Verizon, kde firma Casio uvedla další odolný smartphone Casio G’zOne Commando (odkaz na blog.gsmarena.com). Firma produkovala mobilní telefony i v minulosti, ale ty se nesetkaly s příliš velým úspěchem.

Model G-Shock zdědil tradiční design hodinek a všechny ovládací prvky (krom displeje) tak nalezneme po stranách. Celé telo je pogumované a vzadu nalezneme i velký kovový kryt a tělo zpevněné masivními šrouby. Celkově je design těla dle mého názoru praktický a povedený. Pokud by se ještě dal celý mobil nějakým způsobem připrevnit na ruku, jednalo by se pravděpodobně o jedničku v outdoorových smartphonech.

Telefon také samozřejmě splňuje celou řadu norem odolnosti a neměl by mu tak vadit pád ze 3 metrů, tlak 1 tuny či vystavení tlaku 1.0 baru pod vodou. Co se týká hardwaru, nejsou zatím k dispozici žádné bližší informace. Telefon by mohl být obsluhován pomocí Android ve verzi 2.3 Gingerbread. Tak to nakonec vypadá, že se bude jednat o opravdu pěknou hračku do přírody .

Zdroj: www.gsmarena.com

Jak možná někomu malé číslo v nadpisu článku napovídá, jedná se o nejmenší velikost verze brašny Toploader Zoom. Do brašny se tedy vejde středně velká zrcadlovka se setovým objektivem - v mém případě výše uvedený Nikon D5100 spolu s nasazeným objektivem 18-55mm. Je to přesně akorát, vešla by se ještě sluneční clona v transportní poloze . Pokud sebou ale potřebujete tahat vícero objektivů, blesk a jiné příslušenství, poohlédněte se po větší brašně, do téhle se vejde pouze zrcadlovka se základním příslušenstvím.

Celkově brašna naživo působí odolně vůči všem okolním vlivům. Design je jednoduchý a dle mě povedený. V jednoduchosti je síla . Na bocích brašny nalezneme dvě (plastová) poutka pro uchycení karabiny (karabina je součástí balení) a na víku se nachází praktická rukojeť. Ze předu na nás koukne plochá úzká kapsa, která se hodí třeba na kabely, nabíječku a baterku. A v neposlední řadě na nás na zadní straně kouká štítek „AW covered“. Pakliže štítek odtrhneme a odlepíme suchý zip který se pod ním skrývá, narazíme na  kapsu, ve které je ukryta All Weather AW pláštěnka, do které se dá celá taška v případě vysoké vlhkosti či silného deště zabalit.

Pokud brašnu otevřeme, vykoukne na nás zevnitř světlý povrch a bezpečné, asi centimetrové polstrování. Zrcadlovka by prý v tašce měla vydržet bez vážnějšího poškození pád ze dvou metrů na tvrdou zem. Dále uvnitř prostoru nalezneme na víku malou kapsu na karty zajištěnou zipem. Zip mě zpočátku poměrně zarazil – ikdyž je zapuštěný do víka a samotný jezdec zipu se dá schovat za plátěnou krytku, obávám se, že po delší době a tesném umístění fotoaparátu by mohlo dojít k poškrábání displeje. Čekal bych u této kapsy spíše suchý zip. Nicméně celkově by asi bylo třeba drsnějšího zacházení, aby k nějakému poškození vůbec došlo. Zipy po celém obvodu víka, pomocí kterých se celé zapíná, jsou šikovně odděleny a nemělo by dojít k případnému poškrábání optiky či displeje.

Celkově jsem s brašnou více než spokojen - pohodlně se vejde do batohu, moc neváží a zrcadlovka v ní sedí akorát. A co víc, cena za takovou brašnu se v době mého nákupu pohybovala kolem 460 korun. K brašně získáme také pohodlný široký popruh. Na výrobek je standardní záruka 2 roky, jako na každé jiné zboží.

Rozměry brašny jsou následující:

Vnější: 18,5 x 16 x 22,5 cm
Vnitřní: 16 x 10,5 x 16,3 cm

Na závěr přidávám tradičně pár fotek.

Centrum Regensburgu působí takovým trochu stísněným dojmem. Ulice jsou tu ještě užší, než na pražském Starém městě, jinak ale centrum města vypadá jako každé jiné. Nicméně právě ta stísněnost dodává městu útulnost a člověk se navíc může kochat starými domky pěkně zblízka. Je také zajímavé, jak jsou všechny ty malé uličky mezi sebou propojeny, takže se člověk dostane opravdu všude a občas se i zamotá. Co se týče památek, tak těch město moc neskýtá, ale to malé množství, které tu můžete vidět, jsou unikáty. Třeba první kamenný most svého charakteru v Evropě z počátku 12. století, se sochou ukazující na město a signalizující, že se jedná o město svobodné. Navtštívit můžete také chrám sv. Petra, pozůstatky hradby tábora staré Říše římské, nebo nejstarší německou restauraci s klobásami. Sice toho není tolik, co v Praze, ale každý si najde svoje, stačí hledat .

Abych výlet do Regensburgu nějak shrnul – jistě se jedná o pěknou destinaci, kterou stojí za to navštívit. Pokud bych ale měl na výběr například mezi výletem do Drážďan (kde jsem již kdysi byl) a Regensburgem, Drážďany by určitě vyhráli (ale to je trochu jiná kategorie, že…). Jinak se jedná o příjemné místo. Zajímalo by mě, jak to tam vypadá v létě.

Nakonec přidávám i nějaké fotky.

Seriálu Terra Nova se perfektně podařilo zkombinovat prvky postapokalyptické krize, životě na „nové“ planetě a sociálních vztahů. Aby ne, jeho autorem je, stejně jako u výše zmíněného Falling skies, Steven Spielberg a s ním spolupracuje Peter Chernin. Seriál začíná na planetě Zemi v roce 2139. Země je vlivem lidské činnosti úplně zpustošená. Obyvatelé musí nosit filtry, aby mohli dýchat čistý vzduch. Atmosféra je dokonce tak znečištěná, že většina z nich za svůj život ani neviděla oblohu. Svět je protkán korupcí a frakcemi, které mezi sebou válčí, jak jinak, než pro peníze. To by nebylo nic nového, jenomže k těmto problémům se ještě přidává absolutistický systém vlády, jeho všemocná policie a prakticky bezmocní lidé. Každý chce z této planety pryč a to třeba i za cenu smrti.

Přes toto všechno se lidstvu nabídla druhá šance – byl nalezen způsob, jak se pomocí portálu dostat zpět v čase o 85 miliónů let. A to i opakovaně, jediný problém je, že pokud jednou portálem projdete, není možnost návratu (ale kdo by se chtěl vracet, že?). Díky tomu je možné na druhé straně portálu vytvořit kolonii Terra Nova. Údělem této kolonie je začít nový život. Dát lidstvu druhou šanci a druhý domov. Je však otázkou, zdali se lidstvo poučí, a změní se, nebo zda bude planetu dále vysávat a ničit pro cenné komodity a peníze.

Zpočátku vypadá vše perfektně, netrvá to ale samozřejmě věčně. Postupem času je všem jasné, že lidé se jen tak nezmění a dochází tak k lokálním konfliktům mezi dvěma tábory na Terra Nově. Tyto konflikty mají však svůj účel, který určili lidé na Zemi v roce 2149, jež mají s Terra Novou vlastní úmysly. Postupem času se dozvíme o určitých spekulacích, že portál by nemusel být pouze jednosměrný a že lze určitým způsobem komunikovat se Zemí v roce 2149. To by bylo asi vše, co bych vám momentálně k dějové linii seriálu prozradil, na ostatní se budete muset podívat sami .

Abych seriál nějak objektivně ohodnotil, určitě si zaslouží pochválit za přijemný, nápaditý a postupně se rozvíjející děj, který vás donutí dívat se na každý díl až do konce. Co se mě osobně líbí ještě více je, že seriál se (zatím) nesnaží pokračovat v tradičním trendu téměř všech seriálů poslední doby, jímž je silný rozbor a předlouhé pasáže vypovídající o tom, co si o sobě různé postavy myslí a jaké mají mezi sebou vztahy. Dané seriály by se daly zařadit do kategorie „sociální seriály“, jelikož hlavní dějová linie tam tvoří asi 30 procent a sociální vztahy zbytek… A to po čase začíná být opravdu nudné (asi jako telenovela). Terra Nova je na sociální vzhahy určitě bohatá, ty jsou však příjemně zakomponovány do děje a nijak děj nezdržují.

Co se týká herců, kteří v seriálu účinkují, myslím, že role byly skvěle obsazeny! V hlavních rolích naleznete rodinu Shannonových, kterou ztvárňují herci jako Jason O´Mara (známý ze seriálu Polda na Marsu), Shelley Conn, Landon Liboiron, Alana Mansour či Naomi Scott. V hlavní roli „záporňáků“ můžeme nalézt například Christine Adams.

Celkově od mě získává seriál hodnocení 7/10 bodů. Rozhodně stojí za zhlédnutí!

Na konec přidávám i trailer.

Pakliže pro web najdete skvělý font, který perfektně zapadá do navrženého prostředí, nemáte ještě zdaleka vyhráno. V neposlední řadě musíte totiž také myslet na uživatele, kteří daný font nemusí mít nainstalovaný (a že jich může být překvapivě hodně). Proč? Protože pokud si v CSS stylu nastavíte primární font, a poté sekundární (nebo v nejhorším případě žádný), nemusí se logicky vždy velikost písma sekundárního shodovat s primárním. To má za následek obrovské/miniaturní texty, které nemusí být k přečtení/koukání a totálně rozhodí šablonu webu. Pokud si sekundární font nenastavíte, zvolí počítač uživatele jiný defaultní font.

Pokud byste tedy uvažovali o tom, že si na stránky dáte nějaký neobvyklý originální font, podívejte se nejdřív, zda je podporován alespoň většinou uživatelů. Jak a kde to zjistit? při řešení tohoto problému jsem narazil na poměrně užitečné stránky – www.codestyle.org. Zde si můžete prohlédnout přehlednou tabulku všech dostupných fontů u různých systémů a jejich percentuelního zastoupení u uživatelů. Čím více procent má daný font, tím více uživatelu jej na vašich stránkách uvidí tak, jak jste si naplánovali. Pokud ale chcete bezpodmínečně použít určitý nepříliš podporovaný font na webu, ujistěte se, že jako sekundární font jste si vybrali font bezpečně podporovaný, aby nedošlo k rozhození šablony (u některých fontů, obzvláště u zúžených fonty „condensed“, je rozdíl velikosti oproti klasickým fontům obrovský).

Pro ty, kteří by nevěděli jak sekundární font do stylu zapsat, to zde vysvětlím. Je to velice jednoduché. V CSS se pro styl výběr fontu používá tag font-family: jméno_fontu;. Pokud chcete do tagu napsat i sekundární, terciérní a další fonty, bude tag vypadat například takto: font-family: Arial, Tahoma, Verdana;. Přičemž pořadí určuje pozice v řádku.

Možná jste si už položili otázku – a nešlo by to udělat tak, aby si uživatel font stáhnul přímo z mého serveru a poté jej používal?  Ano, šlo. A to pomocí tagu @font-face. Jediným problémem je, že tento příkaz, ačkoliv už existuje nějaký ten rok, není stále příliš podporovaný. Pokud byste tento způsob chtěli použít, můžete si ho nastudovat na webu jakpsatweb.cz.

Pokud chcete použít nějaký speciální font na webu, myslete na to, aby to bylo také k přečtení. Obsah je důležitější, než font. Na závěr bych zde vypsal krátký seznam všech bezpečně podporovaných fontů v dnešní době, který pochází z webu www.ampsoft.net.

• Arial
• Arial Black
• Comic Sans MS
• Courier New
• Georgia
• Impact
• Lucida Console
• Lucida Sans Unicode
• Palatino Linotype
• Tahoma, Geneva
• Times New Roman
• Trebuchet
• Verdana
• Symbol
• Webdings
• Wingdings
• MS Sans Serif
• MS Serif

Prvotním posláním ultrabooků bylo zaplnit sféru trhu alá Macbook Air i jinými firmami, než jakou je Apple. Všichni známí i neznámí (čínští) výrobci si naplánovali novou sérii hliníkových i plastových ultrabooků, které by měly konkurovat macbooku air. Záhy ale zjistili, že to tak jednoduché nebude. Není jednoduché vyrovnat se standardům, které nastolil Apple, jež v daném odvětví má plno zkušeností. Navíc jako další trn v oku přichází odstávka čínské továrny na výrobu hliníku. Ve výsledku to všechno vypadá tak, že u nás se dnes setkáte pouze s dvěma konkurenčními modely od Aceru, který jako první začal ultrabooky vyrábět.

A teď k samotným ultrabookům. Mají budoucnost? Ja osobně si myslím, že určitě mají. Tak proč internetem kolují zprávy, že ultrabooky nikdo nechce? Jsou jednoduše drahé, jak můžeme sledovat i u nově uvedeného Aceru za necelých 20 000, což je ještě poměrně příjemná cena. Když se ale já, coby zákazník na tento ultrabook podívám, ihned zděšeně pozoruji, co mu chybí. Vždyť to nemá ani LAN konektor! To znamená, že využití v opravdové pracovní sféře prakticky odpadá (a to nevím, kde jinde by to chtěli po tisících prodávat). Jediné, co jej zachraňuje, je HDMI … takže alepoň tu prezentaci si (oproti Applu) všude pustíte. Ano, chápu, že tlustý zastaralý konektor, jakým je LAN, se k tenkým ultrabookům opravdu nehodí, ale u Applu alespoň mysleli do budoucna a přidali na tělo Thunderbolt konektor, který u nás sice skoro nikam nepřipojíte, ale jedná se o univerzální port. Celkové bych tak chtěl poukázat na to, že konektivita u takových zařízení je bídná. Ale co, pokud se s tím někdo spokojí, není problém, protože v oblasti výkonu mají ultrabooky co nabídnout. A to i dnes.

Abych to ukončil, znova zopakuji, že ultrabooky jistě mají budoucnost, jenom ještě nepřišel jejich čas. S uvedením nové technologie Ivy Brigde od Intelu v prvním kvartálu příštího roku by se měl výkon těchto zařízení v desítkách procent zvednout. A to jak výpočetní, tak zejména grafický (na což jsem u Intelu opravdu zvědavý). A nejenom výkon by se měl zvyšovat. Procesory jsou vyráběny novou, 22 nm, techonologií, což zvedne i výdrž na baterie a zároveň sníží tolik kritizovanou cenu. Intel dokonce úspěšně zkoumá vývoj procesoru, kterému by při nejmenším zatížení stačilo pouze napájení ze solárního článku. Já osobně jsem na odvětví ultrabooků zvědav a doufám, že v blízké době (rok, dva) nabídne něco, co by mohlo co do konektivity a výkonu plně konkurovat dnešním notebookům. Nechme se překvapit.

V první řadě by to měla být možnost nastavení zapnutí automatické aktualizace pro všechny aplikace. Mnou poměrně vítanou funkcí je zapnutí aktualizací pouze, když jste připojeni přes WiFi, což vám může ušetřit spousty nervů a FUP limit. Designovou serepetičkou je potom zmenšený font, díky němuž vypadá market na mém mobilu o něco lépe.  Nakonec by možná stálo za to ještě zmínit možnost hlasového vyhledávání a automatické umístění ikony nově instalované aplikace na plochu.

Nová verze toho přináší ještě více, stačí stáhnout a nainstalovat .

http://cdn.lts.cr/
http://minus.com/

Zdroje: http://svetandroida.cz, http://popherald.com/

A tak mě opět napadla otázka, kterou si často pokládám – bude internet za pár let opravdu svodobný, když leží vládám tolik v žaludku? V dnešní době je, přiznejme si to, internet stále relativně otevřený všem příležitostem, a to jak špatným, tak dobrým, ale to k němu prostě patří. Internet byl přeci stvořen jako svobodné médium, ke keterému má každý přístup, s tím se přece počítá. Tak v čem je problém, proč se to vládám  nelíbí? proč se snaží internet filtrovat?  Může nás napadnout také otázka: Chtěly by snad vlády získat kontrolu internetového světa?! A proč jej vlastně chtějí za každou cenu kontrolovat? 

První věcí, na kterou internet naráží, a která hraje filtraci do karet, je duševní vlastnictví. Konkrétněji jeho porušování. Nepochybuji o tom, že téměř každý pravidelný uživatel internetu si minimálně jednou z nějakého populárního datového uložiště stáhl film/hudbu/hru/software. Každý pro to má své důvody, opodstatněné, i ty neopodstatněné. A tak lidé stahují, protože internet je svobodný a za jeden stažený film vás přece nikdo nepotrestá. Míru pirátství ale dnes neurčuje pouze chtíč po něčem, co si nechci koupit/nemohu dovolit, ale také ekonomická situace trhu a obrovský vliv má samozřejmě nabídka trhu. Pokud někdo nelegálně stáhne dílo, je to považováno za krádež. Krádež konkrétně v tomto případě vidí osoby, které dané dílo vytvořily. Tyto osoby/podniky také vidí ztráty ve svých příjmech a to je samozřejmě často dohání k šílenství a beznaději. Obracejí se tak na vládu ohledně dírách v zákonech. A zděšená, chaotická vláda se s tím pod vidinou masové nezákonné činnosti snaží právně vypořádat. Pokud bych se vrátil k myšlence o jakémsi chtíči získání kontroly internetu vládami, znamenalo by to, že my jim vlastně poskytujeme důvody pro to, aby se o to snažily jetě více. Poměrně dobrou otázkou však je, zdali by v přípdě pirátství takovýmto kontrolováním nedošlo ještě k jeho rozšíření.

Naštěstí u nás v Evropě nemá kontrola internetu takovou pozornost a tak se dnes setkáme pouze s tím, že vláda diskutuje návrh o „odpojení stahovačů od internetu“, který nakonec zamítne. V jiných částech světa, například v Číně, mají jasno – když máme uživatelům něco zakázat, vezmeme to ve velkém … vytvoříme si vlastní internet. Celkem mě pobavily nedávné zprávy o tom, že čínský internetový gigant Alibaba chce odkoupit Yahoo (přitom má již vlastní věrnou kopii). Co si o tom můžeme (ale nemusíme) myslet je, že Čína chce logicky v důsledku své expanze vstoupit ještě více do světového internetu a dále tak zvětšovat svůj vliv. Myslím, že není nemožné, aby byla za pár let nebyla Čína schopna vytvořit světový portál konkurenceschopný Googlu (nemyslím tu kopii v Číně).

A tak se neustále dokola setkáváme s různými návrhy zákonů, jejichž důvod uvedení se týká zejména zamezení nelegální činnosti na internetu a potrestání pachatelů. Otázkou je, zdali je to opravdu jediný důvod, proč by měl být internet filtrován. Jednoduše je vidět, že některé vlády si až teď uvědomily sílu a rizika internetu a právě teď se pomalu stává jejich prioritou. Uvědomily si, že  internet může být pořádným trnem v oku, a že to nemusí být jenom nástroj pro ovlivňování mas (jako v jiných dobách rádio či noviny).  Dnes tak každý chápe, že internet  je cenný univerzální nástroj přeplněný nejen osobními informacemi, se kterými se často obchoduje (zisky Facebooku jsou na tom založeny), vždyť osobní informace mají tu největší cenu. Navíc přes internet máte přístup prakticky k čemukoliv, co je k internetu připojené. A to může být někdy velmi nebezpečné.

Je tedy opravdu otázkou, kam internet dospěje za pár let, či dokonce jestli někomu bude patřit. Případy internetových omezení se množí. Já osobně mám takovou vizi, že internet získá vlastní inteligenci, která ho bude chránit (a nás případně zničí ). A co si o tom myslíte vy? Jak bude internet vypadat v budoucnosti? Napište do komentářů.

Ještě dodám poměrně zajímavý článek zabývající se problematikou globálního soupeření o nadvládu nad internetem: http://www.euractiv.cz/.

Později jsem se na netu dozvěděl, že se jedná o side-project Anderse, který vznikl ve volném čase. Perfektní! Co do stylu je kapela velmi podobná In Flames (logicky), nicméně ve výsledku je to žánr, kterému dominuje numetal. A to pro mě není na škodu. Z mého pohledu se mi kapela velmi líbí a je škoda, že nemají více skladeb, než kolik jich je dotupných na youtube. Celkem obdivuju Anderse, kolik toho dokázal za svojí dosavadní kariéru vyprodukovat. A jak se Passenger líbí vám?

Koho by to zajímalo, tady najde informací o kapele: http://en.wikipedia.org/

Zde jenom taková malá ukázka: